Ten kdo se aspoň trochu více zajímá o automobilový sport (ať už F1, DTM, atd. atd.), nemůže ho nechat chladným název okruhu Nürburgring - Nordschleife! Tento okruh v Německu, kde se jezdí nespočet závodů od F1 (ačkoliv F1 jezdí na novější - vedleší trati), až po veterán závody, se řadí mezi nejlepší a technicky nejnáročnější okruhy na světě (důkazem toho, každý den x bouraček na okruhu, ať už při závodu nebo volných jízdách pro veřejnost). Prostě Nürburgring - Nordschleife, je doslova ZELENÉ PEKLO, absolutní zážitek, kde si auto testuje spíš vás :o) Proto je tak oblíbený pro testování všech možných i nemožných konceptů supersportů. A ruku na srdce, kdo by si zvás nechtěl projet tuto 22km dlouhou trať se svým saabem? :o)))

Z toho důvodu přináším zajímavý report (od autorů CarAuto), kteří si osobně vyzkoušeli, jaké peklo je tento okruh, když při jízdě dáváte vozu opravdovou "čočku". Předem se omlouvá zásadovým saabistů, že autoři článku nejeli se saabem, ale s novým Fordem Focus ST (velmi slušné auto). Ale tento článek pojednává o okruhu, ne o jízdě se saabem ;o) 

(pokud někdo byl se svým sobíkem [i bez] na Nürburgring - Nordschleife, rád si přečtu jeho poznatky,  pocity a doufám, že pošle nějaké foto nebo video)

Na horské dráze

Ať začínáte své první, sté nebo tisící kolo na Severní smyčce Nürburgringu. Jakmile skočí bezpečnostní koridor z kuželů, srovnejte se podél pravého okraje dráhy a začněte naplno akcelerovat dolů z Antoniusbuche. Dole na vás čeká první z několika brutálních kompresí Severní smyčky – v přechodu z klesání do stoupání jde pérování Focusu téměř a doraz a vy si připadáte, jako by na vašich ramenou spočíval plnou vahou urostlý kulturista.

Před horizontem maličko povolím plyn, abych stabilizoval auto podél pravého okraje a připravil se na téměř slepé prudké brzdění do Hohenrain. Pravá-levá-pravá. Projíždíme okolo původních boxů, hned za zdí nalevo je nová trať. Přesně na horizontu začněte brzdit, abyste se vešli do levé zatáčky. Pak pozor na druhou pravou zatáčku z kopce – má  zákeřné klopení a musíte apex posunout extrémně daleko, abyste se na výjezdu neotřeli a číhající svodidla. Potřebujete auto, které má bohatou zásobu přilnavosti, a Focus ST je právě takový.

Do sekvence zatáček Hatzenbac brzděte včas – jedete už na čtyřku a nájezd  do první levé je strašidelně hrbolatý. Pro poddajné pérování Focusu to nicméně nepředstavuje žádný problém. Musíte chytit správný rytmus a mít trpělivost – každý následující oblouk je o něco utaženější než ten předchozí.  V Hocheichen se nebojte naplno využít klopení, které vás doslova katapultuje směrem k mostu, další kompresi a prudkému stoupání Quiddelbacher Höhe.

Focus ST vjíždí na horizont asi stosedmdesátkou a krátce se odlepí od asfaltu, než zprudka zatočíte ke dvojité pravé (mezi oběma apexy se nechte vynést až na vnější obrubník) a pokračujete na plný plyn přes Flugplatz - nejrychlejší úsek trati a jedno ze tří míst, kde se dostane ke slovu pětka. Když začínám brzdit do obtížné rychlé levotočivé zatáčky Schwedenkreuz, ukazuje tachometr přes 200 km/h.  Tady si vždycky (!) nechte rezervu – řada lidí „Švédský kříž“ nezvládne kvůli slepému nájezdu a nerovnému povrchu a je dost dobře možné, že se začnou smýkat po trati sem a tam přímo před vámi.

Pokud jste však zpomalili a správně najeli pravou Aremberg, nedejte na to, že nic nevidíte, a opřete se do plynu. Jedeme z kopce do Fuchsröhre (liščí nory – během stavby tady dělníci objevili lišku). Komprese v dolíku je v rychlosti cca 200 km/h tak silná, že se vám na zlomek vteřiny rozostří obraz před očima. Když zvládnete neviditelnou levou přes horizont, čeká vás Adenauer-Forst. Mějte na paměti, že nejdůležitější je velmi ostrá pravá zatáčka na konci, která vás vyplivne na rychlý úsek směrem k Metzgesfeldu. Buďte příliš netrpěliví na začátku úseku a vaše stopa v nejdůležitějším místě je beznadějně špatná. Možná dokonce skončíte v trávě. Metzgesfeld nemám rád () brzdná zóna není vidět, odhadnout bod nájezdu se prakticky nedá a mírné negativní klopení vynáší auto ven. V následujícím úseku pozorně sledujte, kde začínají obrubníky a ve kterých místech je dráha klopená dovnitř. Nechte vnitřní kola vždy spadnout do klopení a proklouznete Kallenhardem a šílenou trojitou pravou rychleji, než považujete za možné.

Wehrseifen, sled krátké pravé a ihned následující ostré levé, je nejpomalejší místo na trati a patří k těm nemnoha, kde je těžká příď Focusu limitujícím faktorem. Brzděte raději dřív a kontrolujte svoji nájezdovou rychlost. Ani tady však neřadím dvojku. Mohutný točivý moment pětiválce zaručuje efektivní akceleraci na trojku i z rychlostí okolo 50 km/h. Po krátkém klesání na vás čeká dvojitá levá přes most v Adenau, kde je ideální stopa podobně mlhavá jako v Parabolice v Monze. Raději neblázněte – jste uprostřed civilizace a všude okolo trati posedává spousta teoretiků Pohankova formátu, lačnících po nějakém dramatu.

Exmühle zatáčí doprava do tak prudkého kopce, že bojujete s pokušením zařadit jedničku. Je to velmi důležitá zatáčka, protože za ní následuje rychlé stoupání lesem. Když se na vytočenou čtyřku protáhnete nenápadným levým obloukem, který se málem stal osudným Laudovi (a kterému místní notnou dávkou černého humoru přezdívají „Grillkurve“), srovnejte se k levému okraji a připravte se na nájezd do dlouhé pravé zatáčky Bergwerk. Neztrácejte při pohledu  na svodidla odvahu – mohutné klopení ve vnitřní stopě vám dovolí průjezd vysokou rychlostí na trojku. V apexu je odstředivá síla tak velká, že cítíte, jak se vám vnitřnosti stěhují v břiše doleva. Mimochodem, právě jste minuli nejsevernější bod Nürburgringu. Nechte se vynést až na obrubník a nepolevujte v akceleraci – opět je před vámi dlouhé stoupání.

Následuje série levých zatáček – nebojte se držte plný plyn. Jen si hlídejte stopu, abyste se neocitli příliš brzy uvnitř.  V tomto místě i v následujícím rychlém úseku mi hraje ohromující stabilita Focusu do karet. Hravý podvozek je pěkná věc, ale ne když dvakrát rychle měníte směr v rychlosti cca 170 km/h. To jste najednou vděční i za ten těžký předek. Levá zatáčka Klostertal je daleko rychlejší, než to podle slepého nájezdu vypadá. Ale stejně ji jezdím pomalu - prostě se mi nedostává odvahy. 

Táhlá, klesající a poměrně široká pravá zatáčka Steilstrecke je ideální na drifty, ale my nejedeme se zadokolkou, takže raději využívám přilnavosti Focusu k co nejpozdějšímu nájezdu a prudce akceleruji do kopce. Ignorujte, jak se vinou okraje silnice, a upřeně pozorujte strom, který nápadně vyčnívá z porostu na horizontu. Už zespodu jeďte rovnou k němu. U vzrostlého jehličnanu po levé ruce začnete brzdit a ztratíte právě tolik rychlosti, abyste se s úžasem ponořili do prudkého klopení v Karussellu. Čeká vás ne méně než 270  stupňů drkotání zubů na nerovném povrchu a šílených gravitačních sil.

Do první levé ve stoupání k Hohe Acht neubírejte. Nahoře se připravte, že odnikud se vynořivší pravá zatáčka je docela prudká, a odvážně se pusťte dolů z Hedwigshöhe k  Wippermannu. Na Ringu jsou dva druhy obrubníků – zkosené, které vás převrátí na střechu, než řeknete Kottenborn, a široké ploché, jejichž inteligentním využíváním získáte hodně rychlosti k dobru. Wippermann je jedno z těch míst. A nebojte se, že jedete do neznáma – za těch patnáct kilometrů jste si mohli zvyknout, ne?

Pravou zatáčku do kopce projíždějte tak, abyste odsunuli apex až kousek před horizont () když budete uvnitř příliš brzy, auto se nahoře odlehčí a ve kratičkém klesání k Eschbach ho nestihnete srovnat. Pokud je mokro, což je na Ringu často, a řídíte zadokolku, platí to trojnásob. Nechte odstředivou sílu v Eschbach, aby pracovala ve vašem zájmu, ale snažte se být na výjezdu vlevo – rozoraná hlína vlevo od výjezdu z bezprostředně následující ostré pravé Brünchen dokazuje, že ne všichni piloti tady udrží své řidičské vášně na uzdě. Pflanzgarten je jedno z technicky nejzajímavějších míst Nordschleife. Způsob, jakým se zhostíte prvního pravého oblouku, má rozhodující vliv na vaši rychlost o 1,5 km dál, před brzděním do Schwalbenschwanz. Pamatujte – před skokem uberte, ihned po dopadu krátce tvrdě na brzdy a poněkud široký nájezd, který vás i za druhým apexem udrží vpravo.

Ovládejte se i v následující levé – znovu pozdní apex, využijte celou šířku obrubníku na výjezdu a před horizontem zatočte doleva, jako byste chtěli atakovat svodidla po úhlem asi třiceti stupňů. Silnice se totiž přímo na horizontu láme a není nic nepříjemnějšího, než když se vznesete do vzduchu bokem. Protože jste v klesání, smýkající se auto by nezpomalovalo a svodidla pod kopcem krvelačně číhají na každého, koho neustálé střídání gravitačních sil na horské dráze jménem Nordschleife připravilo o rozum. 

Nájezd do Schwalbenschwanz je záludný – blížíte se asi stoosmdesátkou k něčemu, co vypadá poměrně nevinně, abyste na poslední chvíli zjistili, že zatáčka snese sotva víc než stovku. Všimněte si, jak je tady povrch vyblýskaný od častého panického brzdění. „Malý Karussell“ můžete atakovat poměrně sebevědomě, ale pozor na prudké uvolnění tlumičů, až se silnice zase narovná. Při jednom z rychlých kol tady bylo nutné bleskovým kontra zkrotit přetáčivý smyk v rychlosti přes 100 km/h.

Galgenkopf je dlouhá pravá zatáčka s horizontem, jejíž správné projetí je naprosto zásadní. Vede totiž na dlouhou rovinku Döttinger-Höhe, která není při závodech rozdělena závorou a auta na ní dosahují rychlostí okolo 300 km/h. Jakmile máte za sebou horizont a oblouk začíná klesat, snažte se dostat se co nejdříve k vnitřnímu obrubníku, usaďte se do mírného klopení a naplno akcelerujte. Odstředivá síla a výhled jen několik metrů dopředu se vás budou snažit přesvědčit, abyste ubrali. Nedělejte to. Nechte gravitaci, aby vám zcela odkrvila pravou půlku hlavy, rovnoměrně povolujte řízení a připravte se na řazení čtyřky. Jste na Döttinger()Höhe, za chvíli spatříte značky omezující rychlost a odbočíte na parkoviště. Gratuluji, právě jste úspěšně absolvovali první kolo v Zeleném pekle.

text převzat z CarAuto

Orientační schéma tratě Nürburgring - Nordschleife:

 Mapa - směr k okruhu Nürburgring: